Formy zinku: proč stejné číslo znamená pokaždé něco jiného
Zinek je jediná složka Adenicilu se schválenými zdravotními tvrzeními. V doplňcích se ale nepoužívá čistý kov, nýbrž sůl — a na tom, která to je, závisí, kolik zinku v dávce vlastně je. Tento text je o tom rozdílu.
Zinek se nepoužívá v čisté podobě
Do doplňků stravy se přidávají sloučeniny zinku, ne kov samotný. Zinek v nich tvoří jen část hmotnosti; zbytek připadá na druhou složku soli.
Čistý kovový zinek by se v tabletě ani kapsli nedal rozumně využít — do těla se dostává ve formě solí, které se v trávicím ústrojí rozpouštějí. Proto se na etiketách setkáte s názvy jako citrát nebo glukonát.
Povolené formy určuje unijní předpis
Seznam forem, které se smějí použít, stanoví nařízení (ES) č. 1170/2009, jímž byly nahrazeny přílohy směrnice 2002/46/ES o doplňcích stravy.
Patří sem mimo jiné octan, citrát, glukonát, mléčnan, oxid, uhličitan, síran, pikolinát a bisglycinát zinečnatý. Co na tomto seznamu není, nelze v doplňcích stravy použít, a to v celé Evropské unii stejně.
Kolik zinku obsahují jednotlivé soli
Rozdíly jsou veliké. Oxid zinečnatý má zinku přibližně čtyři pětiny hmotnosti, citrát zhruba třetinu a glukonát jen kolem třinácti procent.
Sto miligramů oxidu tedy odpovídá řádově osmdesáti miligramům zinku, zatímco sto miligramů glukonátu jen zhruba třinácti. Tatáž hmotnost soli znamená pokaždé něco jiného.
Proč se slabší soli vůbec používají
Volba formy není jen otázkou obsahu. Rozhoduje také rozpustnost, chuť, snášenlivost a chování při výrobě — proto se soli s nižším podílem zinku nadále používají.
Vyšší obsah prvku tedy sám o sobě neznamená lepší přípravek; znamená jen, že téže hmotnosti soli odpovídá více zinku.
Jak se má množství uvádět
Směrnice 2002/46/ES žádá, aby se množství živin uvádělo číselně a vztaženo k doporučené denní dávce, u vitaminů a minerálních látek navíc jako procento referenčních hodnot.
Uváděné hodnoty jsou průměry vycházející z analýzy výrobce, nikoli zaručené minimum. I proto má smysl číst etiketu celou a nespoléhat na jediné číslo vytržené z reklamy nebo z popisu v obchodě.
Kde vzniká nedorozumění
Pokud etiketa uvede hmotnost soli, a čtenář ji čte jako množství zinku, výsledek se může lišit několikanásobně.
Na tento zdroj záměn upozorňují i lékárenské bezpečnostní rozbory: doporučují uvádět odděleně hmotnost soli a obsah prvku.
Jak vypadá srozumitelná etiketa
Srozumitelný údaj má tři části: název formy (například citrát zinečnatý), obsah zinku v miligramech na denní dávku a procento referenční hodnoty.
Jakmile některá část chybí, zbývající dvě se nedají ověřit.
Co uvádí balení Adenicilu
Na přední straně je zinek vypsán jako jedna ze čtyř složek. Forma zinku ani množství v miligramech na balení uvedeny nejsou, stejně jako procento referenční hodnoty.
Proto nic nepřepočítáváme a netvrdíme, že je výrobek „zdrojem zinku" — takové označení předpokládá podle unijních pravidel známé množství.
Proč na formě záleží i při kombinování přípravků
Pokud užíváte více přípravků najednou, sčítá se obsah prvku, nikoli hmotnost soli. Bez údaje o formě a množství se takový součet udělat nedá.
To je praktický důvod, proč tři údaje z předchozí části nejsou formalita: bez nich nelze poznat, kolik zinku přijímáte celkem.
Co z toho plyne při čtení etiket
U zinku se vyplatí hledat tři údaje, které jsme vyjmenovali, a nespokojit se s jedním číslem bez kontextu. Závazné jsou vždy údaje na obalu doručeného výrobku.
Zdravotní tvrzení o zinku citujeme na stránce produktu doslovně, ve znění z unijního registru — bez dopočítávání čehokoli.
Zdroje
- Nařízení Komise (ES) č. 1170/2009, kterým se mění směrnice 2002/46/ES — náhrada příloh I a II.
- Směrnice 2002/46/ES o doplňcích stravy, příloha II — seznam povolených forem minerálních látek, včetně sloučenin zinku.
- Směrnice 2002/46/ES — článek 8: uvádění množství živin v číselné podobě a vztaženo k denní dávce.
- Směrnice 2002/46/ES — uvádění vitaminů a minerálních látek jako procenta referenčních hodnot; deklarované hodnoty jako průměry z analýzy výrobce.
- Směrnice 2002/46/ES, příloha I — jednotky pro vitaminy a minerální látky.
- Nařízení (ES) č. 1925/2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek do potravin — seznam použitelných sloučenin zinku.
- Nařízení Komise (EU) č. 1161/2011, kterým byly seznamy forem dále upraveny.
- Technické podklady výrobců surovin k obsahu prvku v jednotlivých solích zinku: citrát přibližně 31 %, glukonát přibližně 13 %.
- Srovnávací přehledy forem zinku: oxid jako sůl s nejvyšším podílem prvku.
- Bezpečnostní rozbory lékárenských organizací k záměnám mezi hmotností soli a obsahem prvku na etiketách přípravků se zinkem.
- Stanoviska EFSA k jednotlivým formám zinku posuzovaným pro použití v doplňcích stravy.
- Nařízení (EU) č. 1169/2011 — článek 18 a příloha VII: označování složek.
- Nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních — vázanost tvrzení na podmínky použití.
- Nařízení (EU) č. 432/2012 — seznam schválených zdravotních tvrzení a podmínky jejich použití, včetně tvrzení o zinku.
- Registr výživových a zdravotních tvrzení Evropské unie.
- Balení Adenicilu: zinek uveden mezi čtyřmi složkami, bez uvedení formy, množství v miligramech a procenta referenční hodnoty.
Adenicil: čtyři složky, deset kapslí, 890 Kč
Na přední straně balení stojí čtyři složky: zinek, tribulus, vrbovka a maka — ne obchodní název směsi, pod nímž se může skrývat cokoli.
V balení je deset želatinových kapslí, podle informace prodávajícího jedna denně s jídlem. Cena je 890 Kč včetně doručení a platíte při převzetí — bez zálohy.